Jsme podpůrná skupina pro lidi, kteří procházejí náročným obdobím – ať už jde o úzkosti, vyhoření, ztrátu blízkého člověka, vztahové potíže nebo jen pocit, že je toho na tebe prostě moc. Nabízíme bezpečný a nehodnotící prostor, kde můžeš mluvit otevřeně, svým tempem a bez tlaku na výkon.

Naším posláním je pomáhat ti cítit se méně sám, lépe rozumět tomu, co prožíváš, a hledat společně malé, ale konkrétní kroky k úlevě. Věříme, že sdílená zkušenost má velkou sílu a že i těžké věci se nesou lépe, když na ně nejsi sám.

Skupinu vede zkušený facilitátor nebo terapeut, který dbá na jasná pravidla bezpečného prostředí. Ta zahrnují zejména respekt k druhým, naslouchání bez radění za každou cenu a možnost kdykoli říct, co je ti už nepříjemné.

Naše základní hodnoty jsou respekt, důvěra, anonymita a otevřenost. To, co ve skupině zazní, zůstává mezi námi. Nikdo tě nebude soudit ani tlačit do sdílení – je na tobě, kolik toho chceš říct. Důležité je, abys tu mohl být takový, jaký právě jsi.

Na skupině potkáš hlavně „obyčejné lidi“ – studenty, rodiče, lidi v práci, na volné noze i v důchodu. Není to prostor pro odborníky v bílých pláštích, ale pro lidi, které spojuje potřeba podpory, sdílení a pocitu, že v tom nejsou sami. Sedí tu vedle sebe třeba učitelka, která je dlouhodobě unavená, IT specialista, který se cítí vyhořelý, nebo máma na rodičovské, které je někdy prostě moc.

Nepotřebuješ mít žádnou oficiální diagnózu ani zkušenost se seberozvojem. Stačí, že máš chuť mluvit – nebo naopak jen tiše poslouchat, jak to mají ostatní. Můžeš přijít poprvé jen „na zkoušku“, bez závazku, a kdykoli říct, že dneska jen posloucháš.

Často přicházejí lidé, kteří:

• řeší rozchod, napjatý vztah nebo osamělost, i když jsou „mezi lidmi“
• mají pocit, že na ně je toho v práci nebo doma moc a neví, kde ubrat
• pečují o někoho blízkého a sami už nemají kde dobíjet energii
• se potýkají s úzkostí, smutkem nebo ztrátou smyslu, ale nahlas o tom ještě nikdy nemluvili

Atmosféra je bezpečná, klidná a založená na respektu. Dodržujeme anonymitu – sdílíš jen to, co chceš, a nic, co zazní, se nikam „nenosí“. Můžeš přijít takový, jaký jsi, se svými otázkami, pochybnostmi i tichem. V tomhle prostoru je v pořádku mít se zrovna jakkoli.